Vize neviditelného

14.12.2014 09:07

Jsme vycvičeni k dosahování výsledků. Úspěch je i při facilitaci hodnocen zejména tehdy, když se dojde rychle k něčemu konkrétnímu. V poslední době mě ale provází pocit, že ne vždy je efektivita to nejdůležitější. Slovy Junga „zatímco jednostrannost dodává údernosti, je současně barbarstvím“.  Zažíváte ten pocit, že to nejzajímavější je někdy skryté a nevyslovené? Nemá taková být tak trochu i naše vize, ať už jde o projekt, město nebo náš život? Narazil jsem „náhodou“ na jeden Jungův text, který je výkladem knihy Tajemství zlatého květu. Jung je opravdu neuvěřitelný. Člověk neustále přemýšlí o tom, jak na to přišel. Je to tak živoucí zkušenost. Píše jakoby byl spojený s nějakou studnicí skutečnosti. Proto mu zde dávám velký prostor:

Jestliže zvrácený člověk používá správných prostředků, pak správný prostředek působí zvráceně. Všechny největší a nejdůležitější životní problémy jsou v zásadě neřešitelné, a musí být neřešitelné, poněvadž vyjadřují nutnou polaritu, imanentní každému samoregulujícímu se systému. Nelze je vyřešit, pouze je přerůst. Každý člověk by měl mít alespoň zárodek této vyšší úrovně a za příznivých okolností by měl být sto tuto možnost rozvinout. Impuls může přijít zevnitř nebo z nitra. Tento nový impuls bychom totiž neměli chápat jako něco úmyslného, ani jako jistou metodu, jinak z toho vznikne recept, který bude možné strojově rozmnožovat a byl by to opět „správný prostředek“ v ruce „zvráceného muže“. Měl jsem totiž intenzivní dojem, že osudově nové jen zřídka nebo nikdy neodpovídá vědomému očekávání, a co je ještě pozoruhodnější, rovněž odporuje zakořeněným instinktům, jak je známe; a přece jde o vzácně výstižný projev celkové osobnosti, projev, jaký bychom si vůbec neuměli přát.

Úkol je vlastně velice jednoduchý. Spočívá pouze v tom, že člověk nejprve objektivně pozoruje vývoj nějakého fantazijního fragmentu. Výsledky pozorovacího úsilí jsou obvykle zprvu málo povzbudivé. Většinou se jedná o skutečně zamotané fantazírování, které neumožňuje rozeznat žádný zdroj či cíl těchto představ. Také způsoby fixace jsou individuální. Někteří je nejraději zapisují, jiní je vizualizují a další kreslí nebo malují s vizualizací nebo bez ní. Na vysokém stupni křeče vědomí mohou často fantazírovat jenom ruce, modelují nebo kreslí tvary, které jsou vědomí zcela cizí. Pozoroval jsem některé případy mezi svými pacienty, ženy, které mandaly nekreslily, nýbrž tančily.

Cesta není bez nebezpečí. Všechno dobré něco stojí, a rozvíjení osobnosti patří k nejdražším věcem. Jedná se o přitakání sobě samému – znamená to považovat za nejzávažnější úkol sama sebe, zůstávat si neustále vědom toho, co činím, a mít neustále před očima včetně všech svých problematických stránek vlastního jednání. Je to úkol, který proniká skutečně až do živého.   

A ptali se zástupci nižšího managementu zástupců vyššího managementu: „Nemáme materiál, z kterého bychom vyráběli, jak máme přinést viditelné výsledky své práce?“ I odpověděli zástupci vyššího managementu zástupcům nižšího managementu: „Viditelné nemůže pocházet z viditelného, ale jen a jen z neviditelného.“ Ale ptali se znovu nespokojeni zástupci managementu nižšího: “ale jak máme z neviditelného udělat viditelné?“ „Musíte ho následovat!“, zazněla strohá odpověď. „Vnímejte poryvy větru, všímejte si, kde se usazuje prach, naslouchejte šeptandám, které nikdo nechce slyšet, pojmenujte to, odkud přichází vaše bolest.“   (Marteen van der Terugkeer)

Kontakt

MARTIN NAWRATH Havlíčkova 508/33,
Kuřim,
664 34
+420 776 133 361 martin.nawrath@gmail.com