Učení se a pohyby vztahů ve skupině

31.10.2014 14:19

Včerejší přednáška Hubertuse Schoenebecka Pospedagogické cesty mi znovu umožnila silně si uvědomit, jak bezprostředně je propojeno vnímání sama sebe s vnímáním druhých a chování se k nim a jak s tím souvisí i naše schopnost učit se a učit ostatní.  Tak, jako naše společnost změnila (a stále ne úplně) postoj k lidem černé pleti a mění (stále ne úplně) postoj k ženám, potřebuje měnit postoj k dětem.  V dynamice skupiny v pojetí procesově orientované práce to znamená vnímat tzv. rank. To je obvykle velmi málo uvědomovaná moc nebo privilegium (sociální, genderové, rasové apod), které neviditelně, ale někdy zásadně ovlivňuje podobu a proměny vztahů ve skupině.  Rodič nebo učitel (což jsou de facto facilitátoři skupinového dění v rodině nebo ve třídě), má vůči dítěti obvykle vztah směřující k dominaci. Už jenom toto uvědomění, ideálně nahlas pojmenované, může přinést do skupiny uvolnění a větší pocit rovnosti a svobody se autenticky projevit. Vztaženo zpět k pedagogice Schoenebeck říká, že dospělý ve společném životě s dětmi již nechápe sám sebe jako Homo faber (ten který dělá z dětí lidi), nýbrž jako Homo politicus (ten, který vytváří s dětmi vztah a jedná). V poslední větě je vidět i ten posun od slovesa dokonavého ke slovesu nedokonavému, tedy k procesu, který nekončí, stejně jako naše učení se. 

Když Vám někdo radí, ve skutečnosti mluví k sobě samému v minulosti. (Austin Kleon)

Kontakt

MARTIN NAWRATH Havlíčkova 508/33,
Kuřim,
664 34
+420 776 133 361 martin.nawrath@gmail.com