Můj malý americký vzpomínáček

06.09.2009 10:34

V únoru roku 2009 jsem měl tu možnost navštívit na tři týdny spokojené státy americké, toho času ve stavu počínající hluboké nespokojenosti. Naše skupinka složena ze zástupkyně Ministerstva životního prostředí, zástupce Ministerstva dopravy, Regionální rozvojové agentury Západočeského kraje a mě za Nadaci Partnerství měla za cíl seznámit se s tím, jak se za velikou louží daří či nedaří obdělávat hnědá pole (brownfields), tedy místa dříve obvykle průmyslově využívaná a dnes opuštěná, zanedbaná a velmi často kontaminovaná. Už plánovaný rozsah našich cest budil úctu, z Washingtonu jsme letěli do Clevelandu v blízkosti tří velkých jezer, poté na opačnou stranu států do San Franciska, poté zpět na východní pobřeží do New Yorku se zastávkou v Severní Karolíně.

Každé hodnocení Spojených států musí být nutně dílčí, úměrné části území, které se Vám podaří navštívit. Pocitem provázejícím celý můj pobyt byl určitý druh rozpolcenosti. Na jedné straně obdiv a úcta k americké historii, dovednostem, stavbám, dravosti, tahu na branku, na straně druhé přemrštěnost, neuměřenost, přebytečný luxus, chudoba, nepořádek. To vše v podivné směsi, které nejde napoprvé úplně přijít na chuť, ale nezavrhnete jí a máte chuť to zažít znovu.

Nejprve Washington. Vzdušné, příjemné, přijatelně živé město, které je koncentrovanou historickou knihou. Přítomnost v blízkosti Bílého domu, Kapitolu, pomníků otcům zakladatelům i padlým vojákům, vynikající muzea. To vše ve mně vyvolávalo respekt až pocit určité posvátnosti. Možná tím, že ta hluboká historie ve státech nesahá tak daleko, že je ještě přítomná, že jsem ji cítil v zádech jako jemné mrazení.

Poté Cleveland. Smutné, opuštěné město, které si už svou dobu slávy zažilo a nyní si ji snaží alespoň nějak uchovat či obnovit. Drobným úspěchem oživení je bezpochyby Halle of Fame – muzeum Rock and Rollu. Pro milovníky hudby každého věku se tu otevírá zákulisí života největších legend, jejichž písničky už začínají patřit historii, ale stále nesou náboj ducha šedesátých let.

Poté San Francisko. Pestré, fascinující město plné kopců, které jsou současně svědkem neklidné půdy pod základy města, které v minulosti postihla silné zemětřesení. Luxus a bohatství smíšené s poněkud   vyčpělou atmosférou hipíků, kteří nenávratně zmizeli. Nejen ze San Franciska, ale i z našich životů.  

Poté Severní Karolina – rozlezlá města do všech koutů přírody, venkov, který žije městským životem, ale venkovskou vstřícností a pohostinností a prý nejlepším vepřovým barbecue na světě.

 A tečka na konec – New York. Hektický, stísněný, do nebes vysoký. Symbol vrcholu i úpadku naší civilizace? Nechci vynášet soudy, ale při pohledu na New York jsem se neubránil vzpomínce na film Wall-I.  Není metafora, která spatří světlo světa na filmovém plátně už kouskem naší spoluprožívané přítomnosti? Ať už ve formě vědomé obavy nebo nevědomého, tupého, aktivně neformulovaného souhlasu? Chtě nechtě v New Yorku začínají a končí úvahy o dítěti, které nám vyrostlo. Má svou svobodu, své nepopiratelné schopnosti, ale kdesi v hloubi rodiče cítí obavy. Možná se pletou, možná Nový svět dokáže proměnit sebe sama a tím zachovat svou životaschopnost.

Psáno s odstupem měsíců v chladu jesenických hor, na přístroji Toshiba. 

Kontakt

MARTIN NAWRATH Terapeutická místnost a kancelář:
Sukova 2, místnost 510, Brno

Kontakt:
Havlíčkova 508/33,
Kuřim,
664 34
+420 776 133 361 martin.nawrath@gmail.com