Facilitací ke společnému příběhu

05.05.2016 10:45

Stále častěji si uvědomuji, že facilitace skupin je jedním ze způsobů, jak znovuobjevovat společný příběh, který postrádáme. Nemyslím tím nějakou novou silnou ideu, náboženství apod. Jsem přesvědčen, že nic takového nalézt ani nelze. V době, která boří hierarchie (nebo hierarchie spíš boří sami sebe), ani „boží zjevení“, ať už si pod tím představíme lásku, souznění nebo porozumění, nemůže přijít shora, od nějaké autority. Přebývá mezi námi, jak učí křesťané, jen je možná méně tajemné, než si myslíme, ale současně ještě tajemnější. Je totiž na každém rohu, jak učí alchymisté a přitom tak neviditelné. Má něco společného s demokracií, ale tak hlubokou, že by se ta současná asi styděla. Možná právě v té demokracii, které je na první pohled všude tolik, se něco skrývá. Mnohost a rozporuplnost názorů děsí a současně fascinuje. Asi stejně, jak když si lidé tak rádi a fascinovaně prohlížejí jiné lidi. Všimněte si, že nejraději to děláme co nejanonymněji, tedy nejlépe na veřejném prostranství, tedy agoře. Co kdybychom to dělali veřejně, vědomě a nejen očima?

Facilitace je dost sprosté (no dobře možná jen stále dost cizí) slovo na to, abychom z něj dělali vědu nebo něco mystického. Tím bychom ničemu nepomohli. Facilitace má různé roviny a nástroje. Zde bych rád podtrhl pár bodů, které jsou pro ni klíčové ať už plánujeme nové náměstí nebo rodinnou dovolenou.

1.       Vytvořit prostředí, kde je slyšet i špendlík. Tím není nutně myšleno místnost tichou, ale spíše prostor, který vybízí k tichosti i projevení současně. Tajemné a nové se rádo skrývá a v přílišné hlučnosti ho lze snadno přehlédnut.  Může totiž přijít dřív, než začneme, během přestávky nebo až ve chvíli, kdy si začneme balit věci k odchodu.

2.       Podpořit odvahu mluvit všemi hlasy. Hlasem není myšleno jen slovo. Slovo může být skryto za nejasnými pocity, nervozitou, smutkem, náklonností, nečekaným smíchem, vtipem…  Ano, při facilitaci by bylo dobré občas zpívat, tančit nebo mlčet. Jen tak se ukáže, jak mocnou totalitou působí síla prázdných slov.

3.       Vyposlechnout všechny hlasy. Je to o trpělivosti. Jak dlouho vydrží facilitátor a účastníci „poslouchat tanec“, kterému třeba chybí rytmus, struktura, pointa? Jak dlouho se dá poslouchat zbytnělé ego, než rozpustí samo sebe?

4.       Uznat všechny hlasy. Vyposlechnout ještě neznamená vpustit dovnitř. Až jemná interakce mezi projevovaným a naslouchajícími (ať už je to facilitátor nebo skupina), ruší hranici mezi starým a novým. Až poté jsme spolu v jedné vaně.

5.       Propojit nepropojitelné. Ve společné vaně nás omývají vody, které ruší rozdíl mezi tvým a mým. Nedej bože, ve vaně se můžeme i navzájem dotknout! Naskakují spojení, souvislosti, vazby, vytváří se nový kontext. Ti, kdo se sejdou, mají vždy něco společného, i když (nebo právě proto že) je to třeba konflikt.

6.       Vytvořit příběh. Příběhy přináší život, dynamiku. Dynamika je pohyb. Jsme-li v pohybu, jsme naživu.  Příběh nás může unést, zavést do trochu pozměněné reality.

Ten největší příběh, který sdílíme, je příběh našeho vesmíru. Na chvíli nám jej možná nechtěně ukradli naši astronomové. Vrací nám jej kvantoví fyzici, ale také archetypální astrologové vidící ve vesmíru zrcadla našich příběhů.  

Ty příběhy menší nám možná také nechtěně ukradli naši architekti. Jsou to příběhy našich měst. Na participativních procesech plánování měst je dobře vidět, že to nejpodstatnější není hledat na centimetry přesně hlas lidu (pokud možno té větší části), i když jako nástroj je to užitečné.  Na participativních procesech, jako je třeba tvorba vize města, není nejpodstatnější to, jak je vyslovena, jaká slova jsou vybrána, ale to, jak ta slova vzniknou, respektive kdo všechno je do kuchyně a vany přizván. Protože právě v kuchyni a ve vaně vzniká teprve domov, náš společný příběh.

Kontakt

MARTIN NAWRATH Terapeutická místnost a kancelář:
Sukova 2, místnost 510, Brno

Kontakt:
Havlíčkova 508/33,
Kuřim,
664 34
+420 776 133 361 martin.nawrath@gmail.com